Anita G. Howard:

Nová kniha bude o Princezně na hrášku

Anita G. Howard

S autorkou Šepotání a novinkové Krverůže jsme se setkali na festivalu young adult literatury Humbook. Jak dlouho píše knihu a kolikrát ji přečte? Proč tvoří právě retellingy pro mladé dospělé? Toto je první ze série rozhovorů, které vznikly pro dnes již zaniklý web Zeedee. Text poprvé vyšel 17. 10. 2017.

 

Pracovala jste v knihovně. Co pro vás toto místo znamená?

Miluji knihovnu! Jako zaměstnanec jsem v ní byla denně a stejně jsem si cestou domů autobusem četla knihy. 

Pracovala jsem ve školní knihovně a právě tam jsem začala číst young adult knihy. Tam jsem se také rozhodla, že začnu je psát. Do té doby jsem tvořila pro dospělé.

 

Jaký typ literatury pro dospělé?

Fantasy. Nikdy jsem ho nevydala.


Proč zrovna young adult?

Mám pocit, že knihy pro dospělé musíte psát v rámci nějakých mantinelů. V young adult můžete dát dohromady mnoho rozdílných nápadů a všechny se v jedné knize snesou. Pro dospělé píšete pouze jeden – píšete fantasy. V young adult je v pořádku míchat styly.

 

Vaše kniha Šepotání je inspirovaná příběhem Alenky v říši divů. Je pro vás tato kniha něčím výjimečná?

Bylo mi 13, když jsem ji četla poprvé. Tehdy jsem cítíla: „Jo, to je ono!“ Když jsem byla starší, četla jsem ji znovu.

V mých představách vypadala říše divů jako ve filmech Tima Burtona – temná a trochu strašidelná. Miluju ten svět.

 

Která z postav je vaše nejoblíbenější?

Houseňák (směje se). 

 

V knize Šepotání se jedna z hlavních postav jmenuje Jebediah, Jeb. V českém vydání se však setkáváme se Zachem. Věděla jste o této změně? Víte proč k ní došlo?

To slovo má v češtině odlišný význam, že?

Dostala jsem e-mail – myslím, že od překladatelky, která na knize pracovala. Zrovna jsem byla v Chicagu. Nabídla mi tři jiné možnosti a já jsem si prostě jednu vybrala.

Krverůž je také retellingem známého příběhu. Proč si myslíte, že jsou tato převyprávění tolik oblíbená?

Myslím, že to je tím, že jsou v nás ty příběhy hluboce zakořeněné. V podstatě každý k nim má  nějaký vztah, jako by vás k nim jejich opětovné čtení navracelo.

Myslím, že jsou kulturně zakotvené, proto jsou široce rozšířené a zábavné.

Sleduji na Netflixu seriál Once upon a time – ten je také velmi oblíbený.

 

Příběh Krverůže se dotýká opery. Znamená tento hudební styl pro vás něco zvláštního?

Ano, miluji operu. Ráda ji poslouchám. Ale také ráda chodím do kina a divadla, mám moc ráda tanec. Začala jsem ji sledovat už jako teenager, moc si ji užívám.

 

Musela jste nastudovat nějaké operní reálie, když jste psala Krverůž?

Dělala jsem spoustu průzkumů a také jsem ve spojení s dámou, která pracuje pro muzikálové divadlo. Ptala jsem se jí na spoustu věcí.

Je skvělé mít kolem sebe lidi, o kterých víte, že mají nějakou znalost a vy se jich můžete vyptávat.

Kolik lidí takto spolupracuje na jedné knize? V sekci Poděkování bývá zmíněno mnoho jmen.

V první řadě děkuji rodině a lidem, kteří se mnou měli trpělivost, když jsem psala. Bylo potřeba uklízet, prát prádlo… (směje se)

Většinou využívám svou skupinku šesti lidí, kteří čtou mé knihy. Čteme si své výtvory navzájem, než je pošleme vydavateli. Takže šest a dále lidé, které jsem využila při průzkumu. Ti mi pomáhají tím, že vychytávají detaily – třeba okolo hudební terminologie.

 

Líbí se vám červené písmo, které má kniha Krverůž?

Ano, a víc se mi líbí ta vaše. Je spíš oranžovo-červená. Naše je vytištěná téměř růžově. Líbí se mi, jak ta kniha vypadá.

 

Čtete své vlastní knihy poté, co jsou publikované?

Jakmile je kniha vydaná, mám ji obvykle přečtenou 10 – 12 krát. Takže jsem ráda, že ji nemusím znovu číst.

Kdybych se ale rozhodla, že napíšu pokračování série, vrátila bych se zpátky a celou si ji přečetla, abych se znovu dostala do toho světa.

Nakladatel posílá každou editaci knihy ke schválení, takže ji musíte znovu projít, abyste se ujistili, že nikdo nic nepokazil. Takže jakmile je vydaná, jsem totálně hotová (směje se).

Poslouchám je ale, když vyjdou jako audioknihy.

 

Troufla byste si vydat knihu bez korektora?

Absolutně ne! (směje se)

Přestala jsem publikovat online, pořídila si šestičlennou podpůrnou skupinu a editora. Jinak by to bylo strašné. Znám lidi, kteří to dělají, a je to šílené.

 

Kdybyste dělala rozhovor s autorem knihy, na co byste se zeptala?

Který okamžik vašeho života rozhodl o tom, že se stanete spisovatelem?

V mém případě za to mohl dědeček. Když zemřel, začala jsem psát. U každého to ale nemusí být tak tragické (směje se).

 

Pracujete na nové knize?

Ano, bude to gotický retelling Princezny na hrášku v alternativním středověku plném kouzelných bytostí a magie. Bude to skvělé, je velká zábava na tom pracovat, i když už to trvá rok. Obvykle píšu knihu šest až devět měsíců, na tuhle potřebuji celý rok! Ten svět vyžaduje hodně práce.

 

Děkujeme za rozhovor!

Alena a Petra, 17. 10. 2017