Jedlová samota | audiokniha

28.4. 20190

Překvapením nedávného vyhlašování výsledků ankety Audiokniha roku 2018 (alespoň pro mě, ale jak bylo možno vidět na tvářích interpretů, tak nejen pro mě) je dramatizace díla německé autorky Andrey Marie Schenkel Jedlová samota. Knižní předloha vyšla v českém překladu už v roce 2009 v nakladatelství Lidové noviny.

Jedlová samota vychází ze skutečné události, která se stala po druhé světové válce v Německu. Rodina z odlehlé farmy je jednoho dne nalezena mrtvá, všichni její členové včetně malých dětí podlehli ranám krumpáčem. Příběh sestává z výpovědí jednotlivých svědků, lidí z nedaleké vesnice, kteří se s rodinou znali. Odkrýváme tak spolu s nimi tajemství, které halilo tuto nepříliš přátelskou samotářskou rodinu.

Audiokniha, kterou loni vydalo AudioStory, se svým provedením nejvíce blíží dramatizaci, v kteréžto kategorii si odnesla první místo. Druhého ocenění se jí dostalo od divácké poroty. Bodovala také v žebříčku Absolutních vítězů, kde se umístila druhá za Terrorem podle Dana Simmonse. A není bez zajímavosti, že v tomto případě první i druhé místo obsadily vícehlasé četby s vyšším počtem známých jmen. I když jsou si v mnohém podobné, Terror soutěžil právě jako vícehlasá četba a Jedlová samota jako dramatizace. Tento audioknižní žánr přitom tvoří v nákupech pouze asi 5 % obratu (největší podíl zabírá nekrácená četba).

Audioknihou provází jednak hlas vypravěče v podání Jiřího Dvořáka, ale také úryvky modliteb místního faráře s hlasem Lukáše Hlavici. Právě tato dvě jména jsou tahouny tohoto díla, ale ani ostatní herci nemusejí stát v jejich stínu. Audioknihu načetlo celkem 19 interpretů, mezi kterými najdeme například Kláru Sedláčkovou Oltovou, Jana Medunu, Andreu Elsnerovou či Simonu Babčákovou. Jsou to právě jejich výpovědi, které tvoří jádro příběhu a díky kterým můžeme odhalovat, co se vlastně na Jedlové samotě dělo.

Výše jsem uvedla, že se kniha blíží dramatizaci. Nejedná se o klasickou rozhlasovou dramatizaci, ve které slyšíme pouze dialogy postav, které doprovází zvuky jako vrznutí dveří či kroky. Tady herci čtou celé několikaminutové monology, které prokládají úseky vypravěče, který vidí i to, co svědci vidět nemohli. Jednotlivé pasáže oddělují zvuky psacího stroje, které napovídají tomu, že tito lidé vypovídají na policejní stanici. Občas slyšíme štěkot psa, hřmění či vzálené ruchy a knihu jako celek doprovází také dramatická hudba, většinou klavírní melodie doprovázená smyčcovým orchestrem.

Po zvukové stránce tak tomuto počinu nemám co vytknout, dokonce obsahuje i něco navíc oproti jiným audioknihám, co se domnívám, že by měl být standard: tiráž. Na konci nahrávky najdeme seznam herců, režii, zvuk a zkrátka všechna jména, která měla s audioknihou co do činění.

Kde jsem ale zaváhala a chvíli přemýšlela, jestli mám v poslechu pokračovat, byla úvodní kapitola, kterou lze stáhnout jako delší ukázku. Dokonce i tak zkušený a uznávaný vypravěč jako Jiří Dvořák se ve svých prvních partech teprve rozkoukává, má potíže nejen s intonací, ale také dechem. Už na konci první kapitoly tento neduh odpadá a Dvořák se rychle dostává do své vrcholné formy, avšak režie měla v tomto případě jeho první dva pokusy přetočit, jak je zvykem u značné části kvalitních audioknih.

Vypravěčsky nepříliš vydařené jsou také obě dětské role, první z nich právě v již zmíněné ukázce, kterou čte malá dívka. Dobře, u té by se překotná mluva dala omluvit, malé děti se takto asi opravdu vyjadřují, ale starší chlapec ve druhé polovině audioknihy mohl být režisérkou vedený lépe. Drobný nesoulad pociťuji jaké u některých rolí, například mechanika( v podání Lukáše Křišťana), který moc inteligence nepobral a místy se vyjadřuje jako vandrák, aby se v zápětí uchýlil ke spisovným koncovkám.

Nemůžu říct, že by Jedlová samota byla špatnou audioknihou, nemůžu ji ale ani označit za skvělou. Své nadšené fanoušky má, o čemž svědčí i množství posbíraných ocenění. Má totiž perfektní atmosféru a už samotný nápad lze rozhodně označit za zajímavý (tímto gratuluji Lukáši Křišťanovi a jeho múze). Dobré je i zvukové zpracování a vhodně zvolená hudba. Nejedná se ale o dílo, které budu na každém rohu vychvalovat a doporučovat. Zkrátka jsem si ho poslechla, protože vyhrálo cenu, a nelituji toho.

Jedlová samota

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů