Geekův rok

8.2. 2019 Alena 0

Být geekem v minulosti znamenalo něco podivného. Pravděpodobně jste se zajímali o tehdy nepříliš rozšířené počítačové záležitosti, vlastnili jednu z prvních videoherních konzolí a četli komiksy – zkrátka vás braly věci, které příliš nerezonovaly většinovou společností. Geek byl synonymem pro nespolečenského cvoka. Dnes je však „bytí geekem“ považováno za cool a čtení komiksů, hraní videoher či převlékání za oblíbené postavy už prakticky patří do mainstreamu. Tak schválně – kdybyste v metru potkali Tolkienovského elfa, vyděsilo by vás to?

Nyní se nám díky Knihám Omega dostává do ruky publikace britského autora Jamese Clarka, který se zapsal do povědomí filmových fanoušků knihami o animovaných a válečných filmech, ale také režisérech Ridleym Scottovi, Georgi Lucasovi či Stevenu Spielbergovi. Je tedy znát jeho zápal pro věc a jistě sám sebe termínem geek může označovat.

V knize Geekův rok (orig. The Year of the Geek, 2017) se pokusil ke každému datu najít alespoň jeden fakt, narození známého tvůrce, filmovou premiéru či jinou historickou událost, která se v daný den udála. Snaží se tak o ucelený souhrn „geekovských vědomostí“, ačkoli vzhledem k rozsahu určitě ne vyčerpávající. Filmy a seriály tvoří asi největší tematický záběr, dále v knize najdeme zmínky o komiksech, videohrách, sci-fi a fantasy autorech, ale nevyhýbá se ani osobnostem vědy, které ovlivnily budoucí směrování fantastické tvorby.

Kniha je doplněna množstvím ilustrací, především infografik, které často zahrnují celou dvoustranu a jejich detailním studováním lze strávit i několik dlouhých minut. Jindy jsou však záznamy možná až příliš stručné – dva řádky o dané události a nic víc. Často se záznam jako takový vůbec nevěnuje osobnosti zmíněné v nadpisu, pouze vyjmenovává další autory nebo díla, jež tato osobnost ovlivnila. Kniha tak mohla při větším rozsahu klidně být dalšími Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, kdyby zmíněným spisovatelům, kreslířům či vědcům bylo věnováno více prostoru.

Nejsem si jistá, nakolik lze věřit faktické správnosti veškerých dat a popsaných událostí. Kniha totiž není vědeckou publikací ve smyslu tom, že by obsahovala odkazy na použité zdroje, navíc jsem už při prvním listování odhalila chybu – Pokémoni nespatřili světlo světa v roce 1999 (viz foto níž, btw. Akira je muž – tedy jeho adaptace), ale už v roce 1996, od roku 1997 se vysílá televizní seriál. Nejstarší kartičky sběratelské karetní hry, která vznikla na podporu prodeje videoher pro Game Boy, na sobě mají datum copyrightu dokonce 1995.

Právě pro jistou stručnost je Geekův rok spíše odrazovým můstkem pro další výzkum. Zaujal vás autor, kterého neznáte? Film, který jste neviděli? Komiks, který jste nečetli? Hra, kterou jste nehráli? I pouhé dva řádky stačí k tomu, abyste si vygooglili další informace – přesně tak, jak by to udělal správný geek.

Kniha je jako artefakt krásným přírůstkem do sbírky, avšak právě proto je škoda, že si vydavatel nedal více práce s vychytáním detailů, jako například přesnější redaktorské a korektorské práce. Některé věty jsou otrocky přeloženy z angličtiny a do plynulé češtiny mají daleko. Například hned v úvodu si můžeme přečíst citát literární vědkyně Marie Tatarové: „Útěcha nacházená v představivosti není smyšlenou útěchou.“ Čech by asi řekl: „Útěcha, kterou nacházíme…“ Když se však hned na první stránce objeví dvojice nesrovnalostí krátce za sebou, čtenářovo oko rázem zbystří a zkrátka bude chyby záměrně vyhledávat.

Dalším detailem, který neunikl mému oku, je nejednoznačné přechylování ženských jmen. Najdeme záznamy, ve kterých jsou ženy uvedeny v původním tvaru, jinde zase s českou příponou -ová. 24. února se však dočítáme o Octavii Butlerové, kde jsou v rámci jednoho hesla uvedeny obě varianty.

Kniha Geekův rok mě zaujala a jsem ráda, že ji mám nyní ve své sbírce, rozhodně se k ní budu ještě vracet. Není však tolik vyčerpávající, jak jsem čekala. Plytkost některých popisků se snaží vyvažovat jiná obsáhlá hesla a mohutné infografiky. Je ale znát, že autorovi jsou některá díla bližší než jiná, a pokud jste fanouškem právě toho, čeho autor ne, hrozí, že budete zklamáni.

Snaha za každou cenu najít pro každý den něco se občas zvhhává i v to, že se mezi množstvím narozenin a premiér najednou objeví několik úmrtí za sebou, začátek první světové války nebo některé zdánlivě nezajímavé události (zjevně zajímavější pro autora než pro recenzentku).

Spíše než biblí geeka bych knihu Jamese Clarka označila za první encyklopedii této subkultury, odrazový můstek pro další studia či průvodce pro rodiče, aby měli alespoň tušení, o čem to jejich dítko stále vykládá.

 

Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský, kde také Geekův rok nejsnáze seženete.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů